Ráda stojím u okna. Hlavně když je temná noc za okny a do očí bijí zářivé hvězdy. Člověk líp přemýšlí nad tím co ho posilnilo a co ho jednoduše koplo do zad. Nebudu vám povídat o tom jak je život těžký, protože on takový je. Ale nemá smysl ukazovat na toho a toho a křičet jak to měl daleko lehčí než Vy. A že se s takovými připady setkávám. Co oni ví, co ví o nás. Jací jsme. Stalo se tolik, ale na druhou stranu tak příšerně málo. Tento rok není nijak významný, třeba proto že jsem mu nedala šanci. Ale proč? Ze strachu? Moje hlavní část je řízená strachem, člověk se pořád bojí a pak nakonec zjistí že to co chtěl udělat je v nedohlednu. Musíme se však ohlédnout za těmi lepšími chvílemi. Smích. Ten pravý smích, který se projevuje srdcem a přesně to je člověku nejbližší.
Vztahy můžou taky končit šťastně a nebo fiaskem. Já vím, že taková procházka s klukem který vás objímá - krásně hřeje. Ale topení je topení, kamarádi a proto já se úspěšně připoutám k radiátoru a můžu šťastně prohlásit, že nikoho nepotřebuju. Nevím tedy jak Vy, ale já mám jasno!
Vlastně každý by měl být rád že dejchá. Protože to je fakt požitek, přesně tak jak je to popsáno v knize od pana Otčenáška.
Ať už pro vás byl rok 2013 jakýkoliv, pořád máte pár dnů na to něco změnit. A ze srdce vám přeju aby rok 2014 byl daleko lepší a šťastnější.
"A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám... jsem boháč.."
- Jan Otčenášek (Romeo,Julie a tma)





Souhlasím, že dýchání je ten nejkrásnější požitek. Mám dědičnou nemoc při který se nemůžu nadechnout třeba hodinu, jen marně lapám po dechu. V tu chvíli jdou všechny problémy stranou a na prvním místě stojí touha po vzduchu. Všechno ostatní jsou vlastně nedůležité blbosti co nám jen znepříjemňují žití, nic co by nás mělo ohrožovat.