HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ DO NOVÉHO ROKU 2014!

Den druhý - Krkonoše a pár klaunů

16. února 2014 v 11:17 | BONNIE
Úspěšně jsem dorazila z Krkonoš. Musím vám říct, že se sněhem je to letos vážně bída. Sice jsem okusila chuť sáňkování, ale díky mému nachlazení jsem dlouho jezdit nemohla. Dny byly celkem slušné a když hory neslibovaly sníh, ukázaly aspoň sluneční paprsky a modré nebe. Celkově ten týden byl pohodový a i celkem zábavný. Slíbila jsem malou fotku a tady je!



Včera jsem ze sebe dokázala udělat klauna. Pár lidí mi dokonce řeklo, že se to ke mně náramně hodí! Každopádně jsme my klauni ovládli parket a tancovali jako o život. Připadala jsem si jako na netvrdší diskotéce a přitom kolem mě běhaly děti. Když někdo umí, tak umí!

 

Špatný měsíc

4. února 2014 v 19:08 | Bonnie
Chtěla jsem se blogu věnovat na sto procent. Týdně přidat aspoň dva - tři články a opravdu se zapojit do blogového světa. Omluvte mě za nulovou aktivitu. Mám tu školu, domácí povinnosti a taky volný čas. Doma mi leží ještě dvě knihy, které mám mít přečtené do týdne a jsem teprve u tý první (mimochodem - Smrt krásných srnců od Oty Pavla). Sic mě čekají jarní prázdniny, ALE ten týden budu trávit na horách, kde je připojení k internetu minimální a rozhodně nechci večery trávit s notebookem. Beru si svoji super výbavu ( sešit a tužku ) a připojím tam pár nápadů do nových článků. Zítra popřemýšlím nad TT. Taže zatím se (s)mějte a užívejte zbytek večera!


Co je to láska?

26. ledna 2014 v 11:51 | XBONNIE
Jaký by byl život bez lásky? Pustý a chladný. Nechci vám tady mazat med kolem huby, to opravdu ne. Dlouho jsem tápala a pořádně jsem si neuvědomovala význam láska. Častokrát jsem si s tím spojovola dnešní sociální sítě a statusy typu " Mám 200 kostí a Ty mi musíš zlomit srdce." - Jasně neopětovaná láska hrozně bolí, ale na to se neumírá (teda snad). Popravdě jsem se hroutila a vlastně i hroutím, když vidím statusy dvanáctiletých holek pláčících denodenně, že tady nějakej Franta jí nemá rád. Nechci být zlá a popravdě se přiznám, že nějakou dobu jsem k nim patřila. Z fleku bych si vlepila facku.
Poměrně nedávno jsem si uvědomila, že největší láska je v rodině. Víte, přijít domů a někam složit hlavu. Vidět na vrásčité tváři smích vaší babičky a nebo dědečka. Sdílet sny a slzy. Nedávno jsem seděla u táty doma. Hlídala jsem mojí nevlastní sestru. Plno upřímnosti v dětském smíchu, tolik radosti a strachu v dětských očí. V tu chvíli jsem přišla na to, že to co vidím v její tváři je jako, kdybych koukala do starého alba mých fotek.
Pamatuju si na noci, když jsem šla spát a moje babička si ke mně sedla a vypravovala mi o hvězdách, o vesmíru, nikdy nekončící víře a naději. Taky do toho patří naše velká rodinná parta u jednoho stolu, přes sebe křičících v občasných návalech smíchu. Nebudu říkat, že je naše rodina bezchybná - je prostě taková jaká je.
Když jsem se podívala na některé moje spolužáky, byla jsem překvapená. Ne však mile.
Stěžování si, jak jí/mu mamka nedovolila jít si támhle zapařit, někam jet a nebo prostě jít v noci ven s někým cizím. Zaručuju vám, že slova které tam padly nebyly slušný ani za mák. Říkám tedy, že pokud máte rodinu - správnou fungující rodinu, važte si jí. Protože pokavaď je láska v rodině upřímná, pak nikdy nekončí.


Omlouvám se za to, že jsem se dlouho neozvala. Byla jsem týden na lyžáku a pak probíhalo uzavírání známek a já jsem ještě pár věcí musela vylepšit ( zhoršit) :-D Doufám, že se vám článek bude z části líbit.
Přeju vám přijemnou neděli. :-)
BONNIE
 


11.1. - 17.1.2014

11. ledna 2014 v 6:00 | XBONNIE
Jedu na hory si zalyžovat na blátě! Ne, držte mi palce - myslím že to budu vážně potřebovat.Balím si věci podle seznamu, který vedu a pořád mi připadá, že mi něco chybí. :-) Moje aktivita bude na blogu aspoň týden opravdu minimální!
Ještě jednou prosím, aby jste mi drželi palce.Potřebuju, aby tam mrzlo a napadl sníh :-D A taky pevně doufám v tom, že si nic nezlámu. :-)

S pozdravem
XBONNIE

Jsem na tom dost zle

2. ledna 2014 v 9:57 | XBONNIE


Lítám zběsile po bytě, mám sluchátka na uších a dělám nejlepší (strašný) taneční kroky. Jak by řekl kamarád, taneční drogy. Ještě že není nikdo doma, jinak dostanu lepáka se slovy, že se nemám chovat jako opice a tak dále a tak dále. A přitom vážně netancuju zle.
Většinu času hledám isnpiraci v hudbě a nebo v knihách. Vnímám jen ty slova, kousek po kousku a uvědomovamuju si jejich pravej smysl. Už i samotný žití je nutná dávka inspirace.
Moje první insiprace, nebo taková první co si pamatuju bylo mít výstavní břicho. Jednu dobu jsem opravdu poctivě cvičila a na břichu se začaly objevovat svaly. A taky, když jsem si sedla nebyl tam už jen prostý Franta, nebo jak se říká jedna velká buchta. Ale pak to všichni znají, příjde zima, člověk onemocní a pak leží ve vlastním potu a žere jako prase. Přesně tak bych popsala svůj předchozí stav před třemi týdny. Je sice pravda, že chodím blbnout ven, ale pravidelnýmu běhu se zamálo něco vyrovná. Na fitko není čas a proto se snažím běhat venku jak idiot. Třeba včera jsem ušla osm kilometrů a teď mají moje nohy stávku. Zima je vážně krutá. Pak jsou tady sliby, že už nešáhnete na sladký. Jenže pak běžíte do komůrky, vezmete nějakou super tyčku a sežerete jí i s obalem. Sakra začínám si uvědomovat, že jsem na tom fakt zle.
Postupně si uvědomuju, že i stou inspirací jsem na tom dost zle. Tedy ačkoliv jsem velký snílek. Snít je základ života, jen je na Vás jak velký jste snílek. A můj sen je žít, někde kde začátky budou nejtěžší chvíle v mým životě. Protože stav štěstí, se vždycky měří jeho ztrátou. A proto insipirace neinspirace - zavřu se do chlíva a tam budu do jara žít a hospodařit jak jen to je možný.

Silvestrovský cirkus

1. ledna 2014 v 13:27 | XBONNIE

Silvestr jsem trávila u kamarádky doma. Nejenže jsme se prostě přežraly, ale i sportovně učástnily u televize a tím tedy nemyslím profesionální gaučing. Jestli znáte něco jako Lexibook, kde můžete hrát tenis, ping pong a box, tak nejenže se u toho zabavíte, ale i výborně pobavíte. U nás jsou výsledkem fotky a videa a říkám vám, že něco tak příšernýho jste asi v životě neviděli. Taky nám volali dobří přátelé, kteří už byli slušně pod obraz. Několikrát se nás ptali, jestli vlastníme petardy - přičemž jsme my holky měly jenom prskavky ( dopadlo by to zase jako minule, když jsme to hodili k sousedům a pak jsme se schovávali, aby nás nevytahali za uši a nedali dělo tak velký, aby jsme neodletěli někam do absabsaxsa). Jinak ten hovor dopadl špatně, čtyři minuty se nás ptali dokola jestli ty petardy fakt máme a pak jsme se začali dohadovat kdo je kdo. Takže s opi(l)cema je fakt těžký mluvit normálně. O půl noci jsme se s kamarádkami konečně dostaly ven a snažily se vyfotit nějaký fotky. Ohňostroj si ze mě dělal vyloženou srandu a proto polovina fotek ve foťáku je naprostý černo. Vesnice byla plná lidí a i ze vznešenou náladou, že jeden chlapák začal odpočítavát půlnoc s desetiminutovým zpožděním ( alkohol je fakt špatná věc). A proto Já jsem Silvestr přečkala vesele a šťastně a to bez alkoholu! Dokonce i můj první krok byl pravou nohou! Teda ze začátku, jsem nevěděla jaká je jaká .. A jak Vy? :-)


Den první - Sheldonovi teorie a jak úspěšně přijít o prst

30. prosince 2013 v 18:03 | XBONNIE

Dnes jsem se rozhodla podívat se na The big bang theory a to v anglickém znění. Sice jsem musela užít ještě titulky, protože nejsem tak vychytralý přeborník v anglickém jazyce - hlavně Sheldonovi teorie jsou poněkud rozsáhlejší :-D
Musím uznat že v originálním znění je to daleko lepší, než s naším dabingem. A to se chvástám s tím, že máme nejlepší dabéry! Začala jsem na ně koukat od první série ať to všechno fičí po pořadě. Je to snad jediný seriál co mě dokáže pobavit. A to prosim Já na seriály a filmy moc nejsem. Ráda začnu užívat frázi, že moje děti budou krásné a taky chytré - a hlavně imaginární. Neboli jak jsem u babičky vyprávěla, že se nikdy nerozvedu. V okamžiku přišel strýc a v klidu prohlásil " Máš pravdu, ty se nerozvedeš - protože se nikdy nevdáš!" To vám teda povím, že to byla kudla do zad! A to jaká. Ale úspěšně zakončená smíchem.
Jinak jsem si přibližně před třemi týdny půjčila knihu od Emily Brontëové - Na Větrné hůrce. Dlouho jsem jí neotevřela, snad až po Vánocích! Ale to vám tedy řeknu, že kdybych jí nezačala číst o hodně bych prohloupila :-) Kniha je čtivá a vztahy mezi lidmi jsou výborně popsané. Takže pokavaď někdo opravdu rád čte, tak jí doporučuju :-)
Aby se neřeklo taky jsem dnes byla venku. Kamarádka taky málem přišla o prst, když se jí s úlekem zahryzla druhá kamarádka do prstu. A že to byla velká náhoda. Pokavaď někdo chcete přijít o prst, tak mi napište. Já je vám s radostí pošlu!!!


A ZDRHEJ!

29. prosince 2013 v 12:47 | XBONNIE
Během týdne jsem si povídala se sestřenkou o tom, jaký zvíře je nebezpečnější. Ha, já mám teda příšernej strach z pavouků a upřímně jim fakt nezávidím. Určitě bych nechtěla mít osm dlouhých nožiček ( ze začátku jsem napsala osm chlupů ..) Sestřenka má fóbií z hadů. Vemte si třeba kobru, dlouhá skoro až pět metrů a pěkně špičatý zoubky. Šlápněte na její ocas a jste prostě mrtvý! V moři bych určitě nechtěla potkat žraloka, člověka si splete s tuleněm. Sakra copak vypadám jako tuleň?! No nebudu se navážet do žraloka, jinak mě příště určitě bude strašit ve snech a já se budu bát chodit do rybníka - NIKDY nevíte jestli ve sladký vodě fakt žraloci jsou! No zpátky! Pak sestřenka narazila na jeden obrázek ( hahahaha)


Popravdě jsem nikdy u krávy nebyla tak blízko! Ale můžu to zkusit že jo, třeba zatahat za uši nebo za vemeno a nebo ukrást její zvonek. No nevím kdo by byl rychlejší. Mohla bych se naučit běhat po čtyřech, třeba by si mě spletla s koněm nebo jejím druhem. Bůh ví kamarádi!

Strom života

28. prosince 2013 v 21:37 | XBONNIE
Je to asi půl roku, co jsem přišla s nápadem že bych chtěla nějak oživit můj pokoj. Bílé zdi mi připadaly chladný a téměř nijaký. Proto můj mozek si usmyslel, že si něco na zeď nakreslím. Nejdřív to měl být nějaký citát - jenže citát je pro mě daleko náročnější. Držet stejnou velikost písmen a zachovat tak tvar, aby to vypadalo trochu k světu. Tak tedy jsem zavedla strom. Před dvěma dny jsem si malovala zeď znovu na bílo a dnes jsem společně se sestrou (protože já nejsem talent na velké kreslení) nasmolily krásný strom. Ze začátku jsem měla strach, jaký to bude až to vybarvíme tónovací barvou na zeď. Kmen je černý a lístky zelené. Další věc které jsem se bála je, že pro pestrost barvy tam budou velké skrvny a bude to flekatý. Ale díky bohu to dopadlo skvěle a strom opravdu vypadá dobře! Potřebuju si ještě dokoupit háčky na fotky a budu konečně prohlašovat že práce je dokončená.

Fotka je osvětlena ještě denním světlem.



Něco malo z fotek, většinu musím ještě doplnit.
Nakreslit a vybarvit strom tónovací barvou trvalo čtyři a půl hodiny a to jsme na to byly dvě! Čili že velké díky patří mé sestře.

Profil blogerky

28. prosince 2013 v 21:15


K psaní jsem se dostala v osmi letech, když jsem uviděla první znak blogu u sestřenky. Tenkrát to byla doba okopírovaných životopisů a požehnaných řetězáků o HSM ( High school musical ). Potom byla na řadě Miley Cyrus a její nekonečná Hannah Montana. V jedenácti jsem se začala jevit víc do deníku a do autorských povinností. Což mi tedy tak nějak vydrželo dodnes. Tento blog tu mám od roku 2011, veškerá historie byla smazaná, protože jsem se nemohla koukat na svůj žabinec a horu nesmyslných článků o tom jak jsem zjistila že venku nakonec neprší.

Jsem už takzvaná pesimistka, citlivka a drzoun což je dost zvláštní kombinace. Mám sen ( mít sen). Ne kecáám, něco tam je ale nechci to říkat. Děsně ráda si vymýšlím nový slova ( šahadla, větrný kalhoty, podnikačka....). Skoro vždcky se ráda zůčastním nějakýho šílenýho nápadu - ALE musí to mít hlavu a patu, což je dost těžký. Věřím na peklo a nebe. Ráda chodívám přemýšlet na hřbitov. Ráda zpívám, bohužel ne moc dlouho pak už mě totiž mlátí ať přestanu. Ráda tancuju. K tomu už snad výhrady nejsou, ale skoro vždycky to skončí ukopnutým palcem (bohužel pro mě).

Oblíbené knihy : Romeo, Julia a tma, Krysař, Říkali mi Leni, Mediátor, Lanczovky..
Oblíbená hudba : Tak všehochuť.
Oblíbený film : Jsem ujetá především do historických filmů ( Černý tulipán, Hrabě Monte Cristo, Sissi, Valkýra...)
- Černý jestřáb sestřelen, Temný rytíř, Terkel má problém, Dlouhá cesta ...

Kam dál

,,A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám... jsem boháč."


- Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek)